Jeden z nejpokornějších lidí, co kdy žili na světě a kterého i po osmi stech letech obdivujeme pro jeho čisté srdce a někteří aspoň pro krásný vztah k přírodě, sv. František z Assisi, se modlil: „Pane, kdo jsem já a kdo jsi ty!“ Takto se modlil na La Verně, na hoře, kde uviděl okřídleného a ukřižovaného serafa a kde Prosťáček Boží obdržel rány Pána Ježíše, stigmata. „Kdo jsem já a kdo jsi ty,“ modleme se i my před tváří Páně. Co je to ta bázeň před Bohem? Kdo jsou ti, kdo se Pána bojí?
Ve výrocích a příbězích pouštních otců, v tzv. Apofthegmatech čteme: „Někteří otcové se zeptali abba Makaria Egyptského: ´Jak to že máš tělo vyhublé, ať jíš, nebo se postíš?´ A stařec jim řekl: ´Dřevo, kterým se obrací hořící chrastí, se v ohni úplně spálí. Totéž se stane, když člověk očišťuje svou mysl v bázni Boží - sama bázeň Boží stráví jeho kosti.´“
A jinde: „Jeden stařec řekl: ´Když pobýváš ve své cele, pamatuj za všech okolností na Boha a zmocní se tě bázeň Boží. Zavrhni také ze své duše každý hřích a veškeré zlo, abys našel odpočinutí.´ Ještě řekl: ´Ten, kdo získal bázeň Boží, má pokladnici plnou dobrých věcí, protože bázeň Boží chrání člověka před hříchem.´“
Budeme-li žít v bázni z Boha, nezasáhnou nás ohnivé šípy nepřítele, ďábla. Tento odpůrce Boha a svůdce člověka by nás rád těmito střelami oslabil. Bázeň z Boha však vytváří jakoby ochranný štít, a tak se všechny snahy nepřítele míjejí úspěchem. Šípy se lámou, oheň zhasíná - to je síla bázně před Bohem. Proto žijme s vědomím Boha, který je nad námi, vedle nás i v nás a nedáme ďáblu příležitost k vítězství.
Panno mocná, Maria, oroduj za nás!